Home
Hry
Fotografie
Video
Z historie
Recenze
Sananim
Partneři
Kontakt






Recenze

Sorokin v Rock café, Bondy v Boudě

 

recenze Terezie Pokorné, Revolver Revue 68, Alternativy - zde v PDF

 

Láska nebo manipulace? Asi to je plichta


Kunsthaus Sananim: Tankred Dorst - Fernando Krapp mi napsal dopis

Rozhovor s režisérem Miroslavem Drábkem


Hned po představení jste si dlouho povídali s herci, co jste si říkali?
Herci sice dostanou svou odměnu už děkovačkou, ale já jim pak v šatně tradičně také děkuju. Dnes jsem představení neviděl z publika, ale z dá lky od technika, takže jsem ten vjem měl zprostředkovaný. Spoléhal jsem na to, jak herci vnímali atmosféru, což se jim dařilo malinko lépe než mě z té dálky. Takže jsem byl maličko kritičtější, viděl jsem řadu chyb, nedotažeností a propadů, ale to není důležité, hlavní je jim poděkovat. Pro mě je divadlo bytostná srdeční záležitost, což tak nemusí vnímat úplně každý. Ale základem úspěchu je,že do toho člověk vloží kus sebe.


Na začátku představení jste tu otázku nastolili, tak vám ji teď také položím: hrajete
víc o lásce nebo o manipulaci?

Já bych nechal tu otázku otázkou, nerad bych na ni úplně odpovídal. Kumšt má podle mě klást víc otázek než odpovědí. Takže - nedokážu to říct, ale asi to je plichta. Na scéně vidíme mimo jiné ikonu Marilyn Monroe, která se dá vnímat jako symbol krásné ženy manipulované muži až k tragickému konci.

 

Vidíte podobnou manipulaci kolem sebe i dnes?
To téma je aktuální vždycky. Samozřejmě je otázka, nakolik se nám ho daří prodat nebo zprostředkovat. O nás si řada lidí myslí, že jsme komunitní divadlo, ale my nejsme, každý jsme jiný a nemáme úplně společný styl . A to se mi právě líbí, že se lidi potkají na nějaké společné bázi, ale jsou každý úplně jiný.


Text jste prý vybrali, protože herci chtěli hrát klasický příběh. Proč padla volba právě
na tuto hru?

S textem jsem přišel já. Původně jsem chtěl dělat autorské věci, vždycky je nejlepší dělat věci za sebe. Ale na tom jsme se vůbec neshodli, protože každý má me úplně jinou zkušenost.Vmístech, kde to bylo autorské, byla řada neherců úplně bezmocná, protože nevěděli, oco se oprft. A o tento text se opřít dá. Dal jsem jim vybrat z několika titulů a figurovali tam Roman Sikora, Mirek aTomáš Bambuškovi, Ravenhill, prostě současné texty.Takyjsme četli poezii, Krchovského, prostě všechno, co by mohlo být zajímavé. Atohle byla věc, která má malé obsazení, a nejvíc rezonovala.

 

Jak to vidí...


KarelTomas: Atavismyv lidech, atavismy zveřejněné. Divoši, rytmus, děti či blázni - krappet pomáhají zveřejnit džungli v lidech, v citech a vztazích. Nejednoznačnost v charakteru člověka, různé podoby moci a manipulace. Jen rozdělení postav bych potřeboval více zdůvodnit. P.S.: Je pranýř/budka vězením či svobodným útočištěm?


Vít Macháček, 11 let: Hrálito hezky,jenžejsem tomu nerozuměl.Ta hra bylaasi pochopitelná jen prodospělé.


Radvan Pácl: Ostych zůstává i když jsou dvě Julie a dva Knappové. Ostych existuje v tělesnosti i ve slovním projevu. Není třeba se ho bát.


Odposlechnuto...


Zemančíková: Jak jsme si přečetli v programu, inscenace je výsledek trochu jiné divadelní práce, která má i terapeutické účinky. Ale bez ohledu na to mě představení zajímalo, zasáhlo mě docela silně, zejména tématem. Původní text je celovečerním dramatem středního prou-du, nám se ale hraje hra redukovaná jen na některé scény. Souboru se podařilo vytáhnout téma nejistoty ve vztahu muže a ženy, co je vlastně ve vztahu láska a co manipulace. Dívala jsem se ze zaujetím a se zalíbením.

 

Michálek: Jsem na opačném pólu než Alena Zemančíková. Přesto, že mám sympatie ktomu-to, řekněme špinavému, garážovému, až někdy punkovému vyjádření příběhu, nemohu si pomoct, ale pro mě to byl tristní divácký zážitek.V hereckém projevu a ve sdělování příběhu jsem vůbec souboru nevěřil, byl jsem ztracen a zmaten. Co znamenalo dvojité rozdvojení hlavnfch figur? Proc hraje Krappa jednou mladsi a podruhe starsf herec? U Julie jsem byl uz úplně ztracen.

 

Císař: Pojmenoval jsem si to jako vizuální obraz na jedné, a příběh na druhé straně. Ztěchto dvou je daleko silnější vizuální obraz, včetnězvukové roviny- vzpomeňme například dialog s bubnem. Tato rovina se často s příběhem nespojuje přímou linií, naopak se s příběhem musí konfrontovat. Střet těchto dvou rovin je pro mě principem této inscenace, něco mi funguje lépe, něco hůře. Nejde o psychologické zobrazení příběhu a postav. Sledoval jsem představení sezájmem a vté konfrontaci jsem našel řadu momentů, které mězajímaly.

 

Šimko: Proti nepřesné herecké práci a nepoučenému fungování na jevišti stojítext napsaný intelektuálem, který se obvykle hrávávtéměř čistém prostoru a jevelmi racionálně vykalkuvaný. Vytváří se tu velmi silné a zajímavé obrazy (Julie ve skříni, dialog s bubnem), v některých momentech se ale s textem nepotkají. Vnímám téma mužské manipulace ženou, nebo láskou. Některé obrazy jsou lépe, jiné hůře ztvárněné, některé až laciné - třeba drůbež na venkově. Na konci se inscenace rozostří úplně - všimněte si, že diváci tleskali na dvakrát. Škoda, že konec je tak otevřený, myslím, že by soubor dokázal konstrukci dotáhnout k něčemu, co by divákovi umožnilo inscenaci vnímat nejen jako sled silných obrazů.

 

Hulec: Viděl jsem představení podruhé. Ve srovnánís představením na Písečku v Prazejsem našel jediný podstatný rozdíl: propojení vizuální dotáčky s hraním. Na Písečku byla projekce za herci, více se tím zdůrazňovalo, že jsou na jevišti samiza sebe. To setady vytratilo. Zachována zůstala snaha o překročení hranice intimity - herci hrají blízko u diváků, člověk vnímá i historii jejich těl, jsou pro něj osobnostmi. Podstatné je nasazení a syrovost, bytí na jevišti, které chce soubor sdělovat.

 

Franta Zkratka: „Chci vidět tvoje kozy!"

 

Vyňato z THE SANDY TIMES - Celostátní přehlídka experimentujícího divadla ŠRÁMKŮV PÍSEK

 

sandy-times-3.pdf